Diagnózy

Když mi bylo šest měsíců neuměl jsem vůbec nic. Maminka semnou cvičila od dvou měsíců takovou divnou techniku, vůbec se mi to nelíbilo a pořád jsem plakal. Jmenovalo se to Vojtova metoda. V sedmi měsících jsem se konečně dokázal otočit na bříško úplně sám, a později i zpět na zádíčka. Byl jsem nadšený! V devíti měsících jsem zjistil že po zádech se dá docela dobře posunovat k mým oblíbeným hračkám a šuplíkům. V roce jsem tuto techniku vylepšil. Na bříšku jsem se posunoval plazením a zjistil jsem že můžu mamince utíkat :) Nejprve se moje opoždění přikládalo k tomu, že jsem se dříve narodil, ale v roce už bylo jasně vidět, že jsem jiný. Mám oční vadu, musím nosit brýle, i když nerad. Čekalo mě poprvé moje velké vyšetření kdy jsem usnul a až jsem se probudil byl jsem úplně jinde. Jmenovalo se to magnetická rezonance. Tam mi potvrdili poškozený mozek, to znamená že mám DMO (dětskou mozkovou obrnu). Jsem spastik, to znamená že mám zvýšené napjetí svalů. Musím dál cvičit abych to zmírnil a jednou se snad dostanu na nožky. Bohužel psychický vývoj moc dopředu taky nešel, a tak mě maminka vzala za takovou hodnou paní co měla spoustu hraček a pořád mi nějaký ukazovala a zase je schovávala. Byla to paní psycholožka, která mi stanovila středně těžkou mentalní retardaci. Do toho se mi přidala epilepsie, což jsem nečekal že ji dostanu ve čtyřech letech :(

Jenže čas útíká a já už byl dvakrát v lázních, přeskočil jsem z Vojtovky na Bobatha a začal jsem chodit do speciální školky. Diagnóza mi už zůstane na pořád ale já dělám pokroky. Začal jsem drantit po čtyřech, u nábytku se dostanu na nohy! Je to super ale nemám stabilitu abych se udržel. Na to mám už naštěstí chodítko. Ve školce chodím na logopedii a ve třech letech jsem se trochu rozmluvil, mám sice svoji řeč, ale některá slova už mi rozumí i rodiče. Teď mi nezbývá než trénovat a snažit se abych se jednou na ty nožky postavil, snad se mi to jednou povede. 

S postupem několika let jsem všem ukázal, že nějaká mentalní retarda mě nedostane! A taky jsem se začal zlepšovat, pamatuju si, jsem bystrý ale máma říká, že až moc. Začal se u mě projevovat Aspergerův syndrom, ale to nevadí, zajímám se o vesmír, o nemoci, jak věci fungují a pamatuji si víc jak mamka a to zas říká, že je někdy fajn :)  Postavil jsem se díky Klim-Therapy k berličkám a i když ujdu jen kousek, i tak je to pokrok, a ja věřím, že vozík jednou potřebovat nebudu vůbec :) Jen to vysvětlete úřadům, že pár kroků o berlích ze mě zdravého nedělají.

Lukášek