Dva roky do dospělosti

Vůbec není lehlé začít psát nový článek. Vždycky se toho stane tolik, že nevím kde dřív začít. Po kontrole předchozího článku jsem si vzpoměla, že jsem u toho usnula. Asi začnu tam kde jsem skončila. Luky tedy zatím plavat nezačal, ale nohy trénujeme neustále. Zatím flintu do žita neházíme a plavání bude! Účinky operace malinko polevily a tak by bylo potřeba ji zopakovat. Založily jsme sbírku na Donio, která je tedy prioritně na nové auto, jelikož i to je potřebné, ale pokud by se nám zadařilo nasbírat více, operace a následné rehabilitace budou finančně náročné. Máme naštěstí kolem sebe úžasné lidi, kteří nám pomáhají opakovaně. Přemýšlím jestli jsem je někdy tady zmínila. Moje bývalá spolužačka ze základní školy Monika Malá a její partner Pavel Zitta jsou pro nás velká podpora. Z jejich akcí a stánku s punčem jdou finance pro Lukyho. Ať už na rehabilitační pomůcky nebo na rehabilitace. Samozřejmě dík patří všem, kteří na jejich akce chodí a dobrovolně Lukyho podpoří. Je to pár let a za chvíli bude čas předat štafetu zase někomu dalšímu, kdo bude pomoc potřebovat stejně jako my. Pro nás ale zůstanou strážnými anděli napořád. 

Luky oslavil šestnáct let. Ani nevím jak se to stalo, že to tak rychle uteklo. Z Lukáše se stal velký, šikovný a krásný kluk. Letos uzavře jednu kapitolu svého života a to, že nastoupí na střední školu. Doufáme, že se dostane na školu kterou si vybral, začne nový příběh a já vám budu moci napsat zase nový článek plný dobrých zpráv.